Tak máme hrnce, máme formy… ale co ten neopěvovaný hrdina v pozadí, bez kterého by sýřenina neodkapala a lisovaný sýr by vypadal jako ementál po neštovicích? Ano, mluvím o plachetkách! Možná si říkáte: „Co je na kusu hadru za vědu?“ Omyl, přátelé, velký omyl! Správná plachetka je stejně důležitá jako přesný teploměr nebo nezávadná forma. A ne, staré tričko ani utěrka po babičce fakt nestačí!

Přírodní romantika vs. Syntetická praktičnost

Plachetky můžou být z různých materiálů, a každý má své pro a proti.

Přírodní materiály (len, konopí, bavlna): Zní to krásně eko a tradičně, že? A ony jsou fajn. Ale! Vyžadují péči jako novorozeně. Po každém použití je musíte okamžitě a důkladně proprat (bez aviváže, prosím!) a perfektně usušit. Jinak vám začnou, ehm, aromaticky připomínat, že v nich bydlí nežádoucí bakterie a plísně. A to ve svém sýru fakt nechcete. Jejich životnost taky není nekonečná. Ale abych jim nekřivdil – takové konopí, to je neskutečný držák! Vydrží časté máčení v kyselé syrovátce a zdá se být téměř nezničitelné. Používáním navíc získává na jemnosti, aniž by ztratilo pevnost. Takový sýrařský Highlander mezi textiliemi.
Umělé materiály (syntetická vlákna, polyetylen): Tyhle moderní vynálezy jsou na údržbu mnohem jednodušší. Často jsou nenasákavé nebo jen minimálně, takže stačí opláchnout a je to. Schnou rychle a riziko „smrádečku“ je minimální. Ale pozor, nejsou všechny stejné! Různé materiály mají různou pevnost a hodí se pro různé účely.