Jak materiál mění zvuk: dřevo, kov, sklo a kámen

Zvuk materiálu ovlivňuje jeho tvrdost, pružnost, hustota, tvar a způsob upevnění. Dřevo obvykle zní kratším a měkčím tónem, kov může znít jasně a dlouho, sklo má čistý křehký tón a kámen vydává pevný krátký úder. Konkrétní výsledek vždy mění rozměr a konstrukce předmětu.

Jak zní dřevo?

Suchý volně uložený kus dřeva se rozechvěje lépe než díl pevně sevřený v dlani. Tvrdé a tenké dřevo může znít jasněji, měkké nebo silné dřevo více tlumí vyšší tóny. Dutina v předmětu může zvuk zesílit.

Proč kov doznívá déle?

Mnohé kovy jsou pružné a při vhodném zavěšení ztrácejí chvění pomalu. Dlouhá tenká tyč, plíšek a miska proto znějí rozdílně, i když jsou ze stejného materiálu. Dotyk ruky nebo měkkého provázku dozvuk okamžitě zkrátí.

Co je důležité u skla a kamene?

Sklo a kámen jsou křehké a mohou mít skryté pukliny. Zkoušejte je lehkým úderem nad měkkou podložkou a používejte ochranu očí při vrtání či opracování. Poškozený díl nevěšte nad místo, kde se pohybují lidé.

Jak udělat jednoduché srovnání?

Připravte podobně velké díly, zavěste je stejným provázkem a udeřte stejnou paličkou. Poslouchejte výšku, barvu, hlasitost a délku dozvuku. Změňte vždy jen jednu podmínku, jinak nepoznáte, co výsledek skutečně ovlivnilo.

Vybrané materiály můžete použít při výrobě jednoduchého zvukového předmětu. Další pokusy a návody postupně najdete v Dílně.