Petr RysMůj vztah k rostlinám vyrostl z divizny před oknem a z lípy, ve které bzučely včely. Lípa na tom místě stojí dodnes. Je jí přibližně pětasedmdesát let a pro mě je vzácná a majestátní.
Když se na ni dnes podívám, vidím konkrétní strom, stejné místo v různých obdobích, slyším včely a vnímám čas, který kolem ní prošel. Právě takhle jsem se rostliny postupně učil poznávat: podle jména, místa, proměn, vztahů a souvislostí.
Divizna byla přímo před oknem
Divizna rostla přímo před oknem. Díky tomu jsem ji mohl pozorovat opakovaně a během delšího času.
To je pro poznávání rostlin důležité. Jedna fotografie ukáže podobu v jediném okamžiku. Rostlina na známém místě ukazuje mnohem víc. Vidíte, kdy se objeví, jak roste, co s ní udělá sucho nebo déšť a jak se postupně promění.
Tehdy pro mě byla jednoduše součástí místa, ve kterém jsem žil. Všímal jsem si jí. Až později člověk pochopí, že právě podobné obrazy někdy rozhodnou o tom, k čemu se celý život vrací.
Lípa spojuje minulost se současností
Lípa, kterou si pamatuji z dětství, stojí dodnes. Je jí přibližně pětasedmdesát let. Pamatuji si včely, které v ní bzučely, ale také její velikost a přítomnost. Působila majestátně tehdy a působí tak i dnes.
Je pro mě vzácná především tím, že spojuje minulost se současností. Je to konkrétní lípa na konkrétním místě. Znám ji v čase a právě čas dává vztahu k rostlině zvláštní hloubku.
Název rostliny je první vrstva poznání. Další vrstvu tvoří list, květ, vůně, místo, prostor kolem ní a její proměny během roku. U téhle lípy se mi všechny tyto vrstvy spojily přirozeně.
Učil jsem se z knih a dával věci do souvislostí
Mými učiteli byly knihy a vlastní pozorování. Četl jsem a jednotlivé informace si dával do souvislostí.
Kniha dává člověku jméno, popis a řadu poznatků. Skutečný svět k nim přidává živou podobu rostliny. To, co si přečtete, znovu najdete venku, porovnáte s různými místy a zasadíte do vlastních zkušeností. Živá rostlina má pokaždé vlastní podobu, kterou ovlivňuje její stáří, prostředí i průběh roku.
Postupem času se četba a pozorování spojí. Jednotlivé znaky se promění v celek: místo, tvar, barvu, způsob růstu i to, co je kolem.
Co myslím tím „třetím okem“?
Časem jsem se naučil některé věci u rostlin vnímat intuitivně. Říkám tomu třetí oko. To je moje ezoterika a můj způsob prožívání poznání.
Možná je to soubor znalostí a dovedností, který tímto způsobem prožívám. Mám v sobě velké množství informací a umím je velmi dobře poskládat. Jednotlivé poznatky se někdy spojí tak rychle, že výsledek přichází jako vnitřní pocit, obraz nebo vědění. Prostě to cítím a znám.
Stejným způsobem někdy vnímám i výrobu sýrů. Znám jednotlivé procesy, mám mnoho zkušeností a informací a dokážu je poskládat podle toho, co se právě děje. Výsledek pak prožívám intuitivně. Přesný mechanismus nechávám otevřený. Třetí oko je pro mě pojmenování chvíle, kdy se znalost, zkušenost a cit spojí v jedno vnímání.
Rostlinu vnímám jako celek
Rostlina je živý celek v konkrétním místě a čase. Když se zajímám o bylinu, chci vědět, kde roste, na co reaguje, kdy se mění a co s ní udělá sklizeň nebo další zpracování.
Informace o rostlinách čerpám hlavně z knih, vlastního pozorování a spojování souvislostí. Internetové články nechávám stranou. Texty, se kterými se setkám, často obsahují především stejné fráze o použití rostliny.
Mě zajímá rostlina samotná, prostředí, ze kterého vyrostla, výrobek, který z ní může vzniknout, i celá cesta, kterou projde, než ji člověk použije.
Co o rostlinách budu psát
V dalších textech budu spojovat to, co lze pozorovat a dělat: kdy rostliny sklízet, jak je sušit, co se s nimi děje po sklizni a podle čeho vybírat druh pro konkrétní místo. Vlastní zkušenost, tradiční použití a výzkum vytvoří tři jasně pojmenované vrstvy poznání.
Divizna před oknem a stará lípa plná včel pro mě zůstávají začátkem. Vztah k rostlinám roste tím, že se díváte, vracíte se a postupně začnete vidět víc.
Související čtení
Praktické návody pro práci s bylinami, přírodními materiály a dalšími obory najdete v Dílně.
