
Praním zrna vyrobíte sýr s jemnější kyselostí, pružnějším těstem a hladší chutí. Část syrovátky se po nakrájení sýřeniny odebere a nahradí teplou vodou. Tím ze zrna odplavíte část laktózy a zároveň upravíte jeho teplotu. Na tomto principu stojí například gouda a eidam.
Tato výrobní cesta je součástí systému devíti technologií výroby sýra, podle kterého si můžete zařadit i další skupiny sýrů.
Po sýření a nakrájení zůstává v zrnu i syrovátce laktóza. Bakterie ji postupně mění na kyselinu mléčnou. Když část syrovátky odeberete a nahradíte vodou, snížíte množství laktózy dostupné pro další kysání. Výsledný sýr proto nebývá tak kyselý a jeho těsto zůstává jemnější a pružnější.
Teplá voda současně zrno dohřívá. Nejde tedy jen o „opláchnutí“. Jedním krokem řídíte množství cukru, rychlost odvodu syrovátky i konečnou strukturu sýra.

Množství odebrané syrovátky, teplota vody a konečná teplota nejsou univerzální. Mění se podle druhu sýra, množství mléka, velikosti zrna i požadované vlhkosti. Samotný údaj „přidejte vodu o 50 až 60 °C“ bez určení objemu a cílové teploty nestačí.
Nižší zbytkové množství laktózy omezuje vznik nadbytečné kyselosti. Mladá gouda proto může mít jemné, pružné těsto a mírně nasládlý dojem. Při zrání se její chuť dále mění působením enzymů a kultury; praní zrna je základ, ne jediný zdroj chuti.
Rozdíl nevytváří přidaná voda sama o sobě, ale to, jak její množství a teplota změní další průběh výroby.
Prané zrno je nástroj pro řízení kyselosti a vlhkosti. Když víte, kolik syrovátky odebíráte, jakou teplotu chcete dosáhnout a jak má vypadat hotové zrno, můžete výsledek opakovat. Bez těchto kontrol je výměna syrovátky za vodu jen odhad.
V Akademii sýraře projdete 25 videolekcemi, systémem devíti technologií a návody na desítky sýrů. Po celý rok máte vedení Petra Ryse, takže můžete řešit praní zrna, lisování, solení i zrání při vlastní výrobě.